Bejci

Squashové míčky

Vznik hry podobné dnešnímu squashi se datuje na  počátek 19. století. Sportů, které by mohly být předky squashe by se v historii našla určitě spousta. Za rodiště squashe je ovšem považováno město Harrow v Anglii, kde místní chlapci začali provozovat sport podobný dnešnímu squashi.  Potřebovali k tomu dvě nebo tři stěny, nějakou tu raketa a míček. V té době samozřejmě nebylo možné zajít do obchodu se sportovními potřebami a říct prodavači: „Dva míčky na squash značky Dunlop s jednou žlutou tečkou, prosím“. Hrálo se s tím, co bylo zrovna po ruce, mělo kulatý tvar a trochu skákalo. Třeba i s dětským gumovým míčkem.

Časem se pomocí metody pokus – omyl vytipovalo pár míčků, se kterými se nejčastěji hrávalo. Problém ovšem nastal na squashových turnajích. Ty se hrály na již standardizovaných kurtech, ale s nestandardizovanými míčky. Proces standardizace squashových míčků začal až v roce 1920, kdy squash zaštiťovala organizace Tennis and Rackets Association. Plukovník Crompton z královského automobilového klubu v Londýně byl pověřený porovnat všechny, v té době dostupné, squashové míčky. Porovnávala se velikost, hmotnost a míra odrazu míčku. Například společnost Avon India Rubber Company vyráběla míčky o průměru 3.65cm až 4.3cm, a to v matném, nebo lesklém provedení. Společnost Silvertown Company zase vyráběla míčky černé barvy o průměru 3.9cm. Mezitím společnost Gradidge Company (později pohlcena firmou Slazenger) uvedla na trh své takzvané “negr” míčky, které, i přes svůj nešťastný název, byly k dispozici v bílém, červeném, nebo černém provedení.

V roce 1923 představila asociace, na základě doporučení plukovníka Cromptona, první oficiální squashový míček. Majitelem licence a tudíž společností pověřenou k výrobě těchto míčků se stala společnost Silvertown Company. Ovšem již v září téhož roku si začali členové asociace stěžovat na velkou rychlost míčku a začali naznačovat, že je potřeba udělit licence k výrobě dvou nových standardizovaných míčků o 3 a 5 procent pomalejších.

Tento úkol připadl společnosti s neuvěřitelným názvem India Rubber and Gutta Percha Company (v překladu “firma Kaučuk a Gutaperča”), které se ho podařilo splnit až roku 1926. Po sérii testů podpořila přejmenovaná asociace Joint Clubs Squash Rackets Committee dva míčky, které následně vyráběly společnosti Silvertown a Gradidge. Míčky od těchto výrobců byly hodny nosit červenou značku ‘T a RA – Srandard’, která sloužila pro označení oficiálních míčků na squash ještě několik let poté.

V roce 1930 přijala asociace míček Silvertown jako jediný oficiální míček pro amatérské mistrovství. A však v asociaci ženského squashe založené v roce 1934 to byl míč Gradidge. Druhá světová válka zasadila squashi několik bodných ran. V Londýně byly zničeny továrny velkých výrobců míčků i s dokumenty, které obsahovaly informace o tajných chemických složení míčků. Míčky Silvertown již nebyly nikdy vyrobeny. Hlavním dodavatelem míčků se stala společnost Dunlop. Ta počátkem 70. let představila známé barevné tečky na míčcích. Toto označení se zachovalo do dnes.

Posledním mezníkem v historii squashového míčku byl rok 1999, kdy Dunlop uvedl novou řadu míčků rozlišených pomocí barevných teček. Ty umožňují hráči zvolit míček s ideální velikostí a vlastnostmi tak, aby co nejlépe vyhovoval aktuálním hracím podmínkám a hráčským schopnostem.

To by bylo z historie squashového míčku vše.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek